Začalo to trpaslíky

Moje první pokusy s plstěním začaly v roce 2017 a byli to trpaslíci. Ti jsou všude, jak víme. Udělat z chomáčku vlny pomocí vody a mýdla kuličku se zdálo tak jednoduché. Připlstit trpasličí tělíčko, udělat kabátek nebo udělat trpasličí miminko, to byla pro mě na začátku opravdová výzva. V té době jsem se starala o své rodiče, a to zabíralo většinu mého času, ale já jsem se snažila si vyšetřit chvilinku a plstit. Koupila jsem si knížky a hledala jsem na internetu a snažila jsem se najít rozdíl mezi suchým a mokrým plstěním a pochopit, jak to všechno funguje. Jenže volných chvilek ubývalo a trpasličí rodinka se přestala rozmnožovat. V roce 2018 jsem neuplstila nic.

V létě roku 2019 jsem se už o nikoho nestarala, a tak jsem se plná smutku vrhla na plstění. Nejdřív na suché, potom na mokré, jenže pak přišly lockdowny a strašná spousta času. Pracovat šlo jen online, a tak jsem strávila většinu pracovního času na internetu. Napadlo mě, že bych se mohla ve volných chvílích podívat, jak se plstí v německy mluvících zemích, učím totiž němčinu, a to byl pro mě objev. Na jaře 2020 jsem si udělala svůj první online workshop s Corinnou Nietschmann. Má konverzační znalost ruštiny mi pomohla najít v létě 2020 Káťu Větrovou a následovaly další workshopy. A moje základní znalost angličtiny mi umožnila později dělat si i kurzy s Fionou Duthie. Tyto tři víly byly ty rozhodující, od těchto mistryň jsem se naučila základy plstění a ony zásadně ovlivnily moji práci. Od Corinny jsem se učila prvním krůčkům a inspirovala se její kreativitou od Káti jsem se naučila plánování, struktuře, tvorbě šablon a nemít strach z velkých věcí, jako je oblečení a Fiona mě naučila preciznosti a pozornosti.

Od té doby jsem se zúčastnila spousty dalších online kurzů a dva kurzy jsem dělala přímo v Maďarsku. Pracovala jsem se špičkovými maďarskými mistryněmi plstění jen zmíním Judith Pócs, Gabriellu Kovács a Márti Csille.

Základy jsem tedy poznala a pak nastala cesta plná dobrodružství, objevování, zkoušení, testovaní, radosti, překvapení i slepých cest a hlavně hraní. Plstění se dá naučit jen tím, že člověk plstí a aby člověk dosáhl určitých znalostí, lehkosti a rutiny, musí to dělat pravidelně. A tak to dělám. Nyní jsem dospěla do stádia, na cestě plstění, kdy bych mohla být třeba užitečná i ostatním a třeba pomůžu někomu najít stejnou náruživost v této krásné práci s nádherným materiálem, ovčí vlnou (nejen). Od této chvíle vím, že plstění spojuje a že já u této vášně zůstanu.